Nedá pokoj, až tam vleze: Zeigarnik effect

11. 11. 2013 — 507 OTTOSLOV

Německý psycholog Kurt Lewin si jednou v jídelně povšiml zajímavé věci. Místní servírky si tam lépe pamatovaly nevyřízené objednávky než ty, které již obsloužily a byly zaplacené.

 

Lewinova studentka, ruská psychiatrička Bluma Zeigarniková (1901–1988), pak na tomto základě rozpracovala teorii fenoménu, který je dobře znám jako Zeigarnik effect.

Lidé mají tendenci si daleko lépe pamatovat nedokončené či přerušené úkoly než ty hotové.

To zní možná učeně, ale znáte to všichni z vlastní zkušenosti. Jen si vzpomeňte, když přijdete na nový web a začnete procházet jeho strukturu.

Pokud na vás web (velmi netakticky) přichystal řadu linků, buttonů a informací, stáváte se najednou z klidného člověka nervózním „tikařem“.

Jakýkoli další link, další informace či další button se zapíše do vaší aktuální paměti a straší vás tam, dokud nezjistíte, co se za tím skrývá.

Výsledek je ten, že možná v krátké době navštívíte všechny možné (pod)stránky, ale zřejmě neuděláte to, co jste podle tvůrců daného webu zřejmě udělat měli: poslat objednávku, zavolat, napsat e-mail…

 

Lineární je dobrý

Když teď víme, jak funguje Zeigarnik effect, vyhneme se tomu, abychom návštěvníka webu vyrušovali více, než je nutné.

Držte se vždy jedné věci. Jednoho příběhu. Jednoho argumentu.

Jako když se ptáte na cestu. Pokud místní mávne rukou jedním směrem a řekne, běžte až na konec cesty a tam to je, máte vyhráno. Pokud místní začne vypočítávat, doprava, pak mírně vlevo, na druhém semaforu ostře zpět, na dalším kruháku třetí odbočka... tak poděkujete a po 200 metrech se ptáte znovu. A pak znovu.

Vytvořte si pomyslnou červenou nit, kterou protáhnete celý webem. A na každé stránce určete, co se na ní má dít – a pak už nic nepřidávejte!

Návštěvník vašeho webu musí být jako dostihový kůň.

Znáte to, že? Závodním koňům se před startem nasadí postranní klapky na oči, aby je v boxech nerušili ostatní nabuzení oři. Kůň se má dívat jen jedním směrem: rovně k cíli.

V tomto ohledu je (čím dál oblíbenější) formát single page vlastně ideální – odpadá tam celé to nervní klikání sem a tam napříč strukturou stránek.

 

Jedna akce, jeden cíl

Držte se vždy jedné věci. To se snadno řekne, ale v praxi to vyžaduje velkou kázeň.

Zkušený designér tuto kázeň má. Ti ostatní podlehnou.

Vidím to dnes a denně a je to klasická chyba amatérsky poskládaných webů: na stránce je příliš mnoho prvků.

Rychlá medicína na Zeigarnik efekt je tato:

  • Minimalizujte vizuální šum. Opravdu tam musí být ta reklama vpravo? A tady ten boxík? Jakou funkci plní ty dva buttony? Nestačí jeden? A co raději žádný?

  • Pročistěte navigaci. Prolinkování webu je fajn, ale musí být smysluplné. Odstraňte linky, které vedou z vašeho webu pryč a nejsou nezbytně nutné (nemyslím teď odkazy v textech článků).

  • Vysvětlujte ihned. Ulevte jejich zvědavosti. Pod button napište, co se stane. Neznámý termín vysvětlete. Používejte high-slide. Nebo šipečky s krátkým textem.

Uděláme si malý test:

Podívejte se na homepage svého webu. Kolik akcí se tam dá provést?

Teď se podívejte na homepage Google.cz. Kolik akcí se tam dá provést?

A která z těch dvou stránek je úspěšnější?

Prostor pro vaše copy
comments powered by Disqus
Stáhněte si zdarma trilogii
Pište jako copywriter
Seriál 3 praktických e-booků vám pošlu gratis.
33 rad pro originálnější obsah vašeho webu.
Žádný spam. Váš e-mail nikomu nepředám.